Kamerunská ovce je domestikované plemeno vyskytující se hojně zejména v Kamerunu a v sousedních státech. Je výborně adaptována na polodivoký pastevecký odchov, nenáročná na potravu a se zachovaným reflexem před šelmami. Patří do skupiny západoafrických plemen, které se vyznačují vodorovným držením uší, na rozdíl od východoafrických a jihoafrických ovcí, které jsou klapouché. Ovce jsou odolné proti tripanosomě. Protože Kamerun je náhorní plošina s nižšími denními a nočními teplotami, byla i adaptace na podmínky našeho klimatického pásma velmi dobrá. V zimním období je vhodné prostředí s možností volného výstupu ze stáje, kdy takto snášejí i zimní podmínky našeho pásma. Musejí mít jen možnost se schovat před zimními plískanicemi a před průvanem.

V Africe se vyskytují ve dvou základních barevných rázech a to v srnčí hnědé barvě s “pálením”, které pokrývá celé břicho, vnitřní část nohou a vytváří i líbivou “masku na hlavě, dále pak černobílá typu “valiské kresby”, kterou známe u plemene valiské horské kozy ve Švýcarsku, kdy přední část těla do poloviny trupu je celá černá a to i včetně kopýtek a hlavy, zadní část od poloviny trupu je bílá. Samozřejmě se pak vyskytují kříženci s různým podílem prvého a druhého barevného rázu, což se projevuje různou strakatostí bílé a hnědé a bílé a černé barvy. Domorodí pastevci preferují srnčí barvu v oblastech s výskytem šelem a bíločerné v oblastech, kde šelmy nejsou, což je logické, protože divoké zbarvení je méně nápadné.
Vůdcem stáda je ovečka a to vždy ta, která vodí jehňata. Ta se také hlasitě projevuje pobekáváním, ostatní se chovají tiše. Na pastvu vychází vždy první vůdčí ovečka, beran většinou stádo uzavírá. Při nebezpečí (cizí člověk, kočka, pes), ovečky “sykají” a podupávají předními běhy. Celá tlupa pak zpozorní a zrakem vyhledává narušitele. Mají výborný zrak i sluch. Dovedou rozlišit kroky i hlasy a zvuk rozeznají sluchem na více než 300 metrů.

Beran se svou postavou podobá muflonovi, ale má tenší nohy, je celkově štíhlejší a trošku vyšší. Nemá sedlo jako muflon, vnitřní stranu nohou a břicho má černé, muflon naopak světlé. Rohy má podobně stočené jako muflon a ostatní ovce, jen roční vruby jsou méně znatelné, což je dáno tím, že ovečky nestrádají jako divoká mufloní zvěř v zimním období. Na zimu se beranovi vytváří hříva na spodní části krku a od kohoutku za lopatkami a vzbuzuje dojem “ovčího lva”. Má vůdčí a teritoriální chování, při krmení si vynucuje přednost. Nelíbí se mu přítomnost dalšího, byť slabšího berana. Chováme-li dva berany vedle sebe, vždy jeden je dominantní a druhý podřízený, což se projevuje jeho menší hřívou a slabším vzrůstem. Berani spolu svádí souboje a to vzájemným trkáním, kterému předchází rozběh na vzdálenost 8-10 metrů. Souboje jsou tvrdé, ale neublíží si a slabší vždy včas vyklidí pole. Pobekáváním pak naznačuje podřízený postoj.

Kamerunské ovce představují nenáročné plemeno, kterému plně postačuje pastva na dobré pastvině a přístup k vodě s doplňkem minerálního lizu. Podle potřeby, zejména však v zimě, je nezbytné ovcím předkládat i kvalitní luční seno. Mimo sena obsahuje krmná dávka v zimě jádro (směs ovsa, ječmene a kukuřice) a okopaniny, popřípadě ovoce nebo zeleninu. Je třeba počítat s tím, že okusují stromy do výšky, kam dosáhnou hlavou. Seberou všechno spadané ovoce, zejména jim chutná švestka napadená šarkou a v oblibě mají i čerstvě spadané listí. Z travin preferují klasické trávy, všechny byliny v době květu a méně pak listnaté a šťavnaté bylinky.

Mladé mají dvakrát za rok na jaře a na podzim. Do říje jdou ovečky na konci druhého měsíce po obahnění. Rodí naprosto samostatně jedno až dvě jehňátka, která mají porodní váhu 1,5 až 2,5 kg. Ovečky jsou vzornými matkami. K jehňátkům jsou trpělivé, dávají jim přednost při krmení a udržují s nimi stálý zrakový a sluchový kontakt. Jehňata začínají ve dvou týdnech oštipovat trávu a brát seno. Z výživářského hlediska se ovečkám před bahněním a matkám s jehňaty věnuje zvýšená pozornost.

Hnědé plemeno s černou barvou břicha a vnitřní částí končetin je menšího tělesného rámce a pevné konstituce. Hlava středně dlouhá, u beranů mírně klabonosá. Krk svalnatý a poměrně dlouhý. Hruď středně hluboká a široká. Končetiny středně dlouhé, pevné. Hřbet rovný, záď mírně sražená. Srst vyrovnaná a lesklá, sortiment E-F (nad 40 mm). Mateřské vlastnosti bahnic dobré. Živá hmotnost bahnic 30-35 kg, beranů 35-40 kg. Kohoutková výška 55-60 cm, obvod hrudníku 81-86 cm.

 Plodnost na obahněnou ovci je 200 až 300 % při dvojím bahnění za rok. Ovce jsou dobrými matkami, rodí samostatně a o svá jehňata se pečlivě starají. Při dobré mléčnosti matek jehňata velmi dobře rostou, již za dva týdny svou porodní hmotnost kolem dvou kilogramů u dvojčat a 3,5 kg u jedináčků zdvojnásobí.
„Jehničky a beránci pohlavně dospívají již ve věku pět až šest měsíců, ale pro zařazení do plemenitby se doporučují zvířata ve věku deset až jedenáct měsíců, která již plně dokončila tělesný vývin. Vedle toho, že chovná zvířata si udrží plnou plodnost i několik let, budeme od nich pravidelně získávat kvalitní jehňata. Je známé, že zabřezávání mladých jehniček počátkem pohlavní dospělosti s sebou mimo jiné přináší komplikované porody, nedostatečně vyvinutý mateřský instinkt a slabé, málo vitální potomstvo. Kamerunská ovce je předmětem chovu pro produkci masa, které se některými vlastnostmi podobá divočině, především masu muflonímu.

Ovce jsou vhodné zejména pro oplocené pastviny, zahrady, spásání luk apod.